Ještě v sobotu dopoledne to na "slušnej oddíl" moc
nevypadalo. Na závod, který byl jednoznačně orienťáckou (a nedokskou) veřejností
pasován na český vrchol jarní části sezóny 2014
jsme vypravili jediné auto, mezi desítkami stanů v deštíku připomínali
home-less a vzpomínali, jak i v nejkrizovějších letech obsazovaly takové
akce alespoň skupinky dokských veteránů.
Také mělo jít o nejskalnatější ze všech dosud ve skalách
konaných závodů v historii. No nevím, mně až tak extrémní nepřipadal. Ale
určitě byl pro OK Doksy významný hlavně proto, že přinesl první "háčkovou"
medaili, doposud se o všechny individuální úspěchy postaraly holky.
Vítek zužitkoval všechny letošní kiksy, resp. poučení z nich,
počínal si sebevědomě a nasměroval heslo "jednou to vyjít musí" právě do tohoto
víkendu. Dík mu patří i za to, že touhle dlouhodobou taktikou zbavil i svůj
realizační tým nervů a tak jsme si u velkoplošné obrazovky užívali nejdříve
toho, jak na mezičasech ani jednou navypadl z vedoucí trojky a pak hlavně
pocitu, že po suverénním vedení bude nejdříve nejhůř pátý, pak čtvrtý, třetí, druhý...
no a naštěstí včas přibrzdil, protože kdybychom čekali zlato a pak prohrál o
vteřiny, možná bychom se konečně rozklepali. Takhle se jen chvilku nevědělo po
jedné diskvalifikaci, jaký kov to bude. A dopadla ta lepší varianta.
Tak mu prosím vás zas tak moc po zádech neplácejte a nekažte
ho, dělá totiž dojem, že to bylo úplně normálka, že to je první vlašťovka a že
určitě bude ještě mnohem (a mockrát) líp.
Ale gratulace jistě přijímá!!!
T.
—————