Dopoledne s orientačním během pro ZŠ K. H. Máchy Doksy

  V pátek 6.6. 2025 byl pro první stupeň ZŠ dnem orientačního běhu. Připravili jsme pro děti ukázku našeho krásného sportu. Sportu, který má v Doksech již velmi dlouhou tradici. Tom připravil mapu, kdy základem nám byla mapa ze sprintových štafet Mistrovsví světa, které se v Doksech běželo v létě roku 2021. Tonda pak připravil tratě, zvlášť pro děti menší a pak pro ty starší. Zázemí jsme měli se svolením pana Hozáka (Kultura Doksy) u zámku, připravili nám stan, který se zpočátku hodil, protože první dvě hodiny občas krápalo, a připravili nám několik setů lavic a stolů.
  My jsme se všichni sešli v půl osmé ráno, rychle jsme roznesli všechny kontroly, připravili zázemí ve stanu a přichystali si drobné, sladké odměny pro děti. A pak to začalo… První děti přišly v 8.00, to byly druháci, a pak postupně každou vyučovací hodinu přišel další ročník. Druzí byli prvňáci, pak třeťáci, páťáci a nakonec čtvrťáci. Nejdříve jsme se jako klub krátce představili a pak jsme si děti rozdělili do menších skupin, vysvětlili jim základy mapy a jak mapu zorientovat správně. V tom nám pomohla poloha školy, která byla na sever od naší základny, takže nikdo neměl (alespoň na začátku) problém otočit mapu na sever, všichni věděli odkud přišli. Následně jsme rozdali dětem do dvojic čipy, vysvětlili, jak se s nimi zachází, a nakonec postupně děti vypouštěli po dvojicích do parku zámku, kde měli svou trať. Borci našeho klubu běželi samostatně, stejně tak někteří odvážní ze čtvrtých a pátých tříd. Během čekání na jeden z ročníků se parkem procházela skupina dětí s batohy, byly to děti z Pardubic, kteří se vracely ze školy v přírodě zpět a šly přes zámek cestou na vlak. Z této skupiny se oddělili tři borci a se svolením svých učitelek si naši trať zaběhli také. Nebyli to však začátečníci, ale zkušení běžci z Lokomotivy Pardubice. Potěšilo nás, že nám naši práci moc chválili.
  Akci, která měla konec v půl jedné, jsme zakončili obědem a krátkým zhodnocení. Všichni jsme z toho měli moc dobrý pocit a podle zpětné vazby ze školy se akce líbila jak dětem tak paním učitelkám.

Vlčice, žebříček B Čechy

  Víkend 24.5.-25.5 2025 byl víkendem žebříčků B, běželo se jednak na Moravě a jednak v Čechách. My vyrazili na ten český do podkrkonoší. Centrum závodů bylo u obce Vlčice a závody pořádal klub z Vrchlabí. Původně téměř jen dospělou skupinu borců našeho oddílu doplnilo i několik dětí, vlastně kromě kluků Kmínků s námi vyrazili čtyři děti – Kuba Stránský, Daniel Dvořák, Tonda Šťastný a Amálka Krausová. Tentokrát jsme vyjeli až v sobotu ráno, nebylo to daleko, jen dvě hodiny cesty, tu jen komplikovalo několik semaforů, hlavně okolo Jičína a Nové Paky, ale obchvaty dopravou přetížených měst jsou potřeba, rezervu jsme měli naštěstí dostatečnou.
  Příjezd na shromaždiště nebyl vůbec jednoduchý, prudký kopec a koleje, nicméně nic s čím by si Tonda a jeho kára neporadili. Naštěstí platila suchá varianta, tedy dalo se parkovat na louce pod shromaždištěm. V klidu jsme postavili stan a začali se chystat. Zalepit popisky, vysvětlit dětem piktogramy (celou zimu to v tělocvičně trénujeme a pořád nic…), dát si kávu před během a vyrazit. Sobotní middle měl start téměř na shromaždišti, přesto někteří naši nepozorní borci přišli na start pozdě, ach jo. Trať těžká nebyla, mapově téměř vůbec, jen terén odpovídal podhorskému, ty kopce jsou prostě prudké. Trochu můžeme polemizovat nad průběžností, dle pořadatelů byl les průběžný dobře, já si to místy moc nemyslela, a podrápaná předloktí od bukových náletů jsou mi svědkem. Vrátili jsme se všichni, i nejmladší Štěpán, který neohroženě běžel kategorii H10 – sám, bez fáborků. Nedělní long začal náročnou cestou na start, posledních cca 200 metrů do extrémního kopce ke skalnímu hradu Břecštejn. Ti pozornější poznali, že je v těsné blízkosti chalupy prvního prezidenta České republiky, pana Václava Havla. I nedělní závod nám dal zabrat, obzvláště, když se člověk držel pravidla, když nevíš kudy, jdi rovně. Toho jsem se držela u postupu na druhou kontrolu a dost jsem si mákla, ale i obíhačka byla do kopce. Žebříček B je trochu vyšší liga, na což nebyli někteří naši borci úplně připraveni, buď měli za závod několikrát „infarkt“, nebo si v lese trochu pobyli.
  Zázemí shromaždiště kromě Ifči Lošťákové a její kafeterie víceméně zajišťoval klub Vrchlabí, a zvládali ro na jedničku. Něco, co bychom rádi i my, ale bohužel nás tolik není.

Sprintový dvojboj – Jablonec

  Svátek, nesvátek, běhat se musí. A tak jsme ve čtvrtek 8. května ráno vyvěsili vlajky a místo oslav osvobození, které beztak bylo osvobozením jen tak napůl, jsme vyrazili do jabloneckého Mšena sprintovat. Nebylo úplně nejtepleji, ale na sluníčku to celkem šlo. Dopoledne byl na programu sprint na mapě Arbesovka se startem přímo ze shromka. Trať nemohu moc hodnotit, protože ze zdravotních důvodů jsem se rozhodl dopoledne šetřit síly a dal si jen P, ale ostatní tvrdili, že to byla poměrně atletika. Zřejmě daň za snahu uspořádat dva závody z jednoho místa, což z organizačních důvodů chápu, ale sportovní hledisko mírně trpí.

  Odpoledne na mapě Mozartovka to bylo dle mého subjektivního hodnocení mnohem hravější a líbilo se mi hlavně dvojí zapojení parčíku, což sprint vhodně nabouralo a vynucovalo zvýšenou pozornost a „změnu rytmu“. A to je také to, co mi dvakrát nejde a proto jsem dopadl tak, jak jsem dopadl. Jiní borci a jiné borky z DOK se s tím ale popaslovali lépe a tak závod přinesl i z naší strany zajímavé výsledky.

Velikonoční soustředění Kytlice

  Ve dnech 17.4. – 20.4. 2025 proběhlo Velikonoční soustředění dětské skupiny v Kytlicích. Najít ubytování v místech, kde je mapa a kde je volno k ubytování byl na začátku oříšek, a to i přesto, že jsme začali toto soustředění organizovat již před Vánoci. Nakonec jsme našli areál v Kytlicích, v penzionu U skály. Tam bylo vše – ubytování i mapa, jen ten les trochu chyběl, kůrovec a vichřice dali lesu hodně zabrat a strom aby člověk skoro pohledal, tedy ten stojící a živý strom, protože soušek či polomů byla spousta.
  S dětmi jsme se sešli již ve čtvrtek odpoledne, to bylo ještě slunce a teplo. Děti se nejprve ubytovaly a pak hojně využily místní polštářovou trampolínu. Jak jsem zaznamenala, i zde se dá hrát na honěnou. Po setmění proběhl první trénink, již tradičně to byl trénink noční. Pro malé jen v areálu, pro větší i v lese. Šlo to dobře, až na jednu velkou lapálii, vyděsili jsme Lucku, a to jsme opravdu nechtěli. Nenapadlo nás zdůraznit, že pokud je kontrola u chatky, znamená to, že je u chatky a ne v chatce, jak se Lucka mylně domnívala. No a host chatky prostě nebyl rád, když mu s čelovkou rozrazila dveře. To se pak lekli oba a oba pěkně zaječeli, jen Lucce to trvalo trochu déle. Ale noc a spánek vše odnesl a ráno se probudila již svěží a bez slz.
  Velký pátek byl deštivý, do rána pršelo, chvíli víc, chvíli méně, ale stále. Správný orienťák se ale nelekne a běží, takže i my jsme vyrazili ne tréninky. Dopoledne byly okruhy a odpoledne měli ti starší scorelauf na vrstevnicovce a ti mladší postavenou spíše klasickou trať než middle. I tento trénink byl okořeněn, tentokrát byl kořením Vojta, protože jsme se reálně báli, že se nám ztratil. Byl viděn nedalo cíle, byl viděn jak odbíhá od kontroly, ale pak ho dlouho nikdo neviděl. Promrzlý Petr Stránský v cíli čekal a čekal, ale Vojta nikde. Ještě dříve, než jsme se vydali na záchrannou akci, se Vojta naštěstí objevil, vodítkem mu byla blízká trať, o které věděl, že nám vede nad chatkami.
  Sobotní den byl již bez deště, ale zatím bez slunce. Ranní trénink byl nazvaný miništafetky. Na pasece s potoky, polomy a bažinami nám na kamenech Tonda postavil kontroly. Byly rozlosovány dvojice a každý ze dvojice běžel 2 okruhy. Hlavně pro ty nejmenší to bylo hodně náročné, mapově i terénem, takže to víceméně vůbec nezvládli, ale nesmutnili, bojovali, jak to šlo. Tréninku předcházely kromě večerního losování dvojic i sázky na vítěze, ale nikdo ze sázejících se netrefil. Vyhrál Vojta s Honzou Svobodou, pro všechny nečekaný, ale rozhodně zasloužený, vítěz. Po absolvování tréninku jsme se shodli na názvu tréninku - Brutus štafetky. Po časném obědě byl výlet, všichni vyrazili na nedalekou Jedlovou, krásná cesta a krásné výhledy. Večer byl zakončen tréninkem v areálu, což byly nám již známá slova. Z kontrol s písmeny měly děti sestavovat slova, vyhrál ten, kdo měl slov nejvíc a to byl Vojta.
  Neděle již byla slunečná a teplá, postupně schlo vše mokré, co bylo schováno v chatkách. Děti čekal poslední trénink - týmová hra. Rozděleni do dvou družstvech nejprve hledali písmena na kontrolách, postupně, každý zvlášť, z přinesených písmen museli sestavit slovo a pak obdrželi mapu a každý ještě oběhl svůj okruh. Velitelky obou týmů – Anička a Amálka si vše organizovalz. Byl to tým B, pod vedením Amálky, kdo sestavil požadované slovo, ale nakonec vyhrál tým A, pod vedením Aničky. Únava již byla na všech borcích dost znát a někteří výrazně protestovali, když se měli ještě rozběhnout, ale nakonec dokončili všichni.
  Po obědě ještě vyhlášení, předání cen a pak zpátky k rodičům a domů. Ceny pro nás opět zajistila Dana Stránská, moc jí za vše děkujeme.
  Již nyní plánujeme soustředění podzimní, nejspíše říjnové.

Jarní sezona v plném proudu

  S březnem začíná orienťákům sezóna a i my jsme se pomalu vrátili z tělocvičny do lesa a to nejen v tréninku, ale i na závodech. Tradičním „votvírákem“ jsou Jarní skály v Českém ráji a pak to jde ráz na ráz.
  Jarní skály letos nebyly, jak bývá zvykem u Kosti, ale v nedaleké Kamenici. Počáteční komplikace při parkování, které byly způsobeny předchozím deštěm a podmáčenou loukou, vyrovnal krásný závod. Terén už za ty roky není úplně neznámý, ale některým, jako já, připadá ten les stále nový. Tady nebyla účast členů tak velká, nicméně závodníků bylo více jak tisíc.
  Následoval první závod Ještědského žebříčku a tím byla klasická trať v Dubici. Závod pořádala Jiskra Nový Bor a dala prostor mladým orienťákům se spolupodílet. Tratě postavila 18-ti letá Barča Lamačová a dle závodníků našeho klubu se jí to povedlo. Počasí, ač byl ještě březen, přálo, slunce, teplo, pohoda a 31 běžců klubu. Výsledky přinesly několik beden, což hlavně těm začínajícím a věčně si nevěřících udělalo hodně radosti.
  Pak následoval mrazivý a hlavně větrný závod u Tisé, který pořádal teplický klub. Terény nové, neokoukané, v místech vojenského tréninkového prostoru chemiků z Liberce. A jak jsem psala, je to hlavně vítr a zima, co si člověk pamatuje. I zde se podíleli na stavbě mladí orienťáci, takže je třeba jim některé „mouchy“ odpustit. Hlavně dětské tratě byly hodně lehké a výrazně kratší, než jsou směrné časy, ale to se časem naučí. I tady byla bedna pro našeho borce.
  Vrcholem první části jarního žebříčku bylo (kromě námi pořádaného závodu) Mistrovství oblasti ve sprintu, které se běželo v Ústí nad Labem. Tam vyrazili kromě trenérů naší sprintoví specialisté a nadšenci – Kuba Stránský a Amálka Krausová. Těm se dařilo, ale trenérům, kromě Petry, moc ne. Největší zklamání je DISK pro trenéra Tondu, tak pěkně to měl rozběhnuté, na třetí místo, ale nepozornost vedla k tomu, že vynechal K17, ach jo. A to těm svěřencům říkáme pořád dokola, aby se soustředili...

Příští zpráva bude o žebříčkových závodech, které jsme pořádali my.

Lednový BorCup za námi

V neděli 26.1.2025 pořádal náš klub měřený trénink v rámci cyklu BorCupu. Datum jsme si vybrali sami, ale bohužel jsme nedávali pozor na ORIS, a náš trénink se křížil se sprintovým závodem v pražské ZOO. To jsme zjistili celkem pozdě, takže jsme datum neměnili, abychom organizátorům BorCupu nedělali zmatek. Nicméně i přes toto se účastnilo celkem dost běžců a běžkyň. BorCup, jako zimní tréninková liga, bývá specifická svými podmínkami, nejen klimatickými, ale i mapovými. Stavitel si připraví pro běžce různě těžké překážky, aby co nejvíce zpestřil každou trať. My jsme naše tratě umístili do západního konce mapy, kterou jsme měli připravenu na loňské Sandstones, a která nebyla z důvodu změny shromaždiště vůbec použita. První překážkou byly pro běžce naše rokle, to je samo o sobě těžký terén, stačí málo a člověk se ztratí ani neví jak. Hledání se pak bývá hodně těžké. Takže jsme se rozhodli do mapy nezasahovat, ponechali jsme ji v celém rozsahu a nic nechybělo. Ponechali jsme si i pro BorCup typický scorelauf. Běžci měli 70 minut na to posbírat v roklích a okolí všechny kontroly, což bylo nereálné stihnout. My jsme to běžcům ztížili tím, že kromě limitu museli ještě dodržet pořadí. Měli sbírat nejprve pouze sudé (anebo liché) kontroly a poté ty druhé. Každá kontrola měla bodovou hodnotu, největší měla ta nejvýše uložená. Za nedodržení limitu se pak body odčítaly. Pro děti od DH10 do DH14 byla připravena trať s pevným pořadím kontrol. Tam se vydaly naše oddílové děti, většina sama, ti nejmenší stínování některým z dospělých. Přihlášeno bylo téměř 60 borců, ale chřipková epidemie startovní pole výrazně oslabila. Ale i tak jsme spokojeni a dle ohlasů v cíli byli spokojeni i běžci. Jen je škoda, že BorCup ztrácí na své prestiži a počty zájemců si zaběhat i v zimě výrazně klesají. Nyní je před námi závod Ještědského žebříčku, který připravujeme na duben letošního roku, tak snad vše klapne a hvězdy (a město Doksy) nám budou nakloněny.

Archiv aktualit

Podzim a zima 2024
Jaro a léto 2024
Podzim a zima 2023
Jaro a léto 2023
Podzim a zima 2022
Jaro a léto 2022