Ještědský žebříček 2023 – Okna

V sobotu 6.5.2023 pořádal náš oddíl dva závody Ještědského žebříčku. Připravili jsme pro závodníky (nejenom) naší oblasti dvě krátké tratě v terénech, kde vloni probíhaly Sandstones.
  Zázemí pro shromaždiště poskytla základní škola v Oknech. Na zahradě školy bylo dost místa pro více jak 700 závodníků, pro catering, krásné zázemí měla i školka a dětský závod. Všechny děti byly nadšené z prolézaček, tunelů, pískoviště, doskočiště...
  Dopolední závod postavil Vítek Koštejn na mapě Suť /západ/. Trochu složitější úkol byl pro stavitele udělat zajímavý závod v místech, které orientačně moc zajímavé nejsou, což bylo hlavně blízko startu i cíle. Bylo to dané tím, že jsme nechtěli, aby vzdálenost na start byla velká, aby závod byl připraven hlavně pro děti. Nakonec to všechno dobře dopadlo a do skal se dostaly všechny kategorie. Odpoledne byl stavitelem Jakub Bílý, stavěl na mapě Židovský vrch. I tady měly všechny kategorie cestu přes skály což dělalo závod atraktivním. Podle slovních ohlasů z cíle byly oba závody povedené a závodníci spokojení.
  Jedinou slabinou byl (opět) catering. Svojí nekoordinovanou prací vedl k tomu, že fronta byla na desítky minut až hodinu, což spoustu závodníků odradilo. Většina pořadatelů ze stejného důvodu ani svou porci jídla nevyzvedla, což mne velmi mrzí, protože dobrovolníků z řad rodičů našich dětí bylo hodně. Třeba se už konečně příště poučíme.
  Chtěli bychom moc poděkovat nejen Základní škole Okna, ale i obci Okna, bez jejichž souhlasu a bez jejich podpory by náš závod nemohl proběhnout. Také všem rodičům patří můj dík. Všem maminkám, že nám upekly takovou spoustu moc dobrých buchet a koláčů, které jsme prodali, ale i tatínkům, které se podíleli na parkování, které je vždy velkým oříškem.

Tak příští rok na SANDSTONES !!

SAXBO - celkem povedená klasika v Německu

Do třetice všeho zlého. Tohle místo mi fakt nějak nesedí, navíc uprostřed nepříjemné virózy, prostě jsem jel v neděli do Jonsdorfu s těmi nejhoršími očekáváními. Vše ještě umocnila objížďka Břehyně, díky čemuž jsme dorazili na parkoviště tak akorát, abych svižným tempem stihl svůj start. I proto byl začátek z mé strany trochu nekoncentrovaný, další fáze závodu už ale nepřinesly žádné komplikace a tak se letos můj vztah k Jonsdorfu o něco normalizoval. Tratě byly poměrně fyzicky náročné, mapově to až tak obtížné nebylo, pouze v závěru mohlo někoho nachytat skalní město. A pár sil mi zbylo i na následující HDR, takže jsem Štěpu ani moc nezdržoval. Parádní výkon předvedli hlavně chlapi v H21L, Matouš si precizním výkonem doběhl pro 2. místo a Kuba byl v cíli 11. Obstojně si ale vedly i ženy v D21L. Z dětí se do desítky prosadil náš Honza a ve veteránech Tom a Běloch st.

1. bodíky ze štafet

  První závody českého poháru štafet si letos vzal na triko klub OK Kamenice. Štafety byly navíc doplněné sprintem v Říčanech. Náš klub vypravil hned 5 štafet: žákovské H14 a HD12, dospělácké H21 a D21 (i když ta byla trochu vyspravená veteránkami), a veteránskou H105.
  V sobotu na nás čekala mrňavá mapa s tratí nakroucenou všude kde se dalo. (Alespoň pro moje H21) a nádherné slunečné počasí. Závod byl sice kratší, ale zato dost do kopce. Naše štafeta začala výborným výkonem Matouše, který předával na 18. místě. A i když jsme s Vítkem pár míst ztratili, nakonec z toho bylo krásné 23. místo. Ostatní štafety se poprali se svojí konkurencí celkem dobře. Jediní, komu se nedařilo byli naši kluci z H14, kteří skončili disk.
  Odpoledne nás čekal sprint žebříčku A v Říčanech. I přes menší pořadatelké boty, kde někteří nemohli najít start a jiní karanténu, jsme nakonec všichni odstartovali. Stavitel tratí nás prohnal vším možným: sídliště, vilové čtvrti, fotbalové hřiště, historické centrum i náměstí, chyběl snad už jen park. Bohužel nemohu říci, že by se mi závod podařil, když jsem se nechal nachytat na plotech a oběhl si zbytečně fotbalové hřiště. Ale jiným se dařilo více. Bílý Petr v H55C skončil na 6. místě a Honza Kmínek ml. na 7. místě v H12C.
  Při nedělních štafetách jsme neustále pozorovali nebe, zda nakonec začne pršet, nebo ne. Nakonec přišlo pár malých přeháněk, ale ty byly skoro vítaným osvěžením na trati. Trať byla tentokrát delší, ale rovinatější, běželo se tedy ve velmi intenzivním tempu. Dalším překvapením byl extrémně dlouhý pytlík, který vydal za třetinu trati. Tedy žádné doběhnu na diváckou a pak už to nějak dotáhnu... Výsledky se velmi podobaly sobotnímu závodu, naši štafetu opět skvěle rozběhl Matouš a já s Vítkem jsme se snažili udržet co šlo. A i když již byla znát únava z předchozích závodů, celkem se nám to dařilo. Nakonec jsme skončili 24., drobným úspěchem bylo, že mě na mém úseku nedoběhl Miloš Nykodým, což připisuji spíše velkému náskoku, než svému výkonu.
  Myslím, že jsme si všichni dobře zaběhali a naše štafeta navíc vybojovala dobré body do žebříčku štafet. Asi poprvé tento rok bylo na závodech pěkné počasí, tak snad po dobu jarní sezóny vydrží.

Velikonoční soustředění OK Doksy

  O Velikonočním víkendu pořádal oddíl OK Doksy soustředění. Tentokrát bylo zaměřeno hlavně na ty nejmenší děti, které s mapou začínají a kterých máme v oddíle dost. Také jsme chtěli, aby se děti více skamarádili, přeci jenom s kamarádem je na závodech větší legrace. Ne každý na naše soustředění z různých důvodů mohl, přesto se nám sešla bezva parta 9 dětí, které si, věřím, soustředění náležitě se vším všudy užili.
  Sraz byl ve čtvrtek odpoledne na místě ubytování, tím byl Pension Ráj nedaleko Holan. Bezvadné zázemí a možnost setkávání ve společenské místnosti nám vytvořili pro naše potřeby dobré podmínky. Ještě před soustředěním si Tonda připravil mapu okolí, abychom na trénink nemuseli někam daleko. Prvním tréninkem po ubytování byly sprintové štafety v okolí pensionu. Ve dvou skupinách soutěžily dvoučlenné štafety nejprve v rámci skupiny a poté mezi sebou. Večer po setmění byl další trénink, tentokrát noční orientační běh. Do nočního lesa se děti vydaly buď po dvojici s dospělým, nebo ve skupině. Nikdo zatím nemá odvahu se vydat do lesa sám.
  V pátek jsme vyrazili na etapové závody-Velikonoce ve skalách, které oddíl Kotlářky Praha pořádal opět na Kozlech. Soustředění jsme měli vymyšleno tak, že dopoledne se jezdilo na závody a odpoledne byly tréninky nebo aktivity na chalupě. Začínající děti běžely kategorii HDR - dospělí s dětmi. Každé mělo svůj doprovod, který mu v lese pomáhal. První etapa se běžela na mapě Kozelská rokle, kde po deštivém předjaří byla spousta nezakreslených potoků a ty některé z nás (mě) hodně zmátly. I přes tyto a jiné peripetie (ztracený čip) doběhli všichni v pořádku. Odpoledne následoval trénink zaměřený na udržení směru v mapě a azimut. Těžké věci pro ty naše prvňáčky, ale všechno zvládli.
  V sobotu byla organizace závodů náročnější, ze shromaždiště se jelo autobusy a pak ještě pěšky na start, což bylo náročné na načasování, ale nikdo nezmeškal. Druhá etapa se běžela na mapě Pavlínino údolí, v těsné blízkosti Pekla a Karby. Z cíle se jelo také autobusem zpět, což vedlo k tomu, že jsme se vrátili poměrně pozdě na ubytování, a tak jsme na plánovaný trénink do Borku nešli a nechali si ho “na jindy”. Odpolední aktivity ale i tak byly bohaté. Nejprve jsme stříleli lukem na terč, kde jednoznačně nejlepší byla Šárka Maršíková. Jako zkušená skautka nám všech ukázala, jak se to dělá. Po střelbě následoval výlet přes mokřady a bahno na Holanský vodopád a kamenný most z pohádky Nesmrtelná teta. Ale to stále ještě nebyl konec aktivitám, po večeři proběhl nácvik a ukázka resuscitace. K dispozici byla i cvičná panna - “Andula”. Děti si mohli vyzkoušet nepřímou srdeční masáž a moc se jim to líbilo. Večer zakončil nejprve dětský AZ kvíz a v nočních hodinách i jeho varianta pro dospělé. Určitě si dokážete představit ty nervy a hlavně legraci po celou dobu soutěže.
  V neděli jsme vyrazili na shromaždiště již sbalení. Na poslední etapu přijeli podpořit děti jejich rodiče, podívat se, jak orientační běh vypadá, a jak se nám vede. Bonusem pro to byl doběh do cíle přímo na shromaždišti, kde si mohli rodiče i děti vyfotit v akci. Všechny děti pak své rodiče provedly po shromaždišti, ukázaly, kde je dobrém jídlo, dobrá káva apod. Po doběhu závodů se pak vydaly s rodiči domů, doufáme, že řádně unavené a dostatečně špinavé.
  Za trenéry hodnotíme soustředění velmi pozitivně. Díky skvělému zázemí Pensionu Ráj a díky mnoha pomocníkům, bez kterých by to bylo mnohem těžší. Jmenovitě Dominice Stránské a jejímu příteli Romanovi, kteří se starali o řádné rozcvičení a hry, a pak zajišťovali doprovod na závodech, a také Klárce Merglové, která také s dětmi pomáhala a zajišťovala doprovod na závodech. Děkujeme rodičům, hlavně maminkám, které nás vybavily mnoha dobrotami, děkujeme Daně Stránské za drobné dary, které jsme mohli jako ocenění dát dětem.

  A nakonec já osobně děkuji Tondovi, který si vše velmi dobře připravil, od zmapování prostoru, po tvorbu tréninků. Zatím nevyužitý Vítkem připravený trénink na Borku využijeme v nejbližší době na tréninku.

Růžový víkend

  Koupaliště Nový Svět u obce Růžová se o víkendu stalo centrem 1. a 2. závodu Ještědského žebříčku. Meteorologové slibovali hodně vody a svůj slib i dodrželi. A kde je voda, tam je i bláto, v sobotu se tak desítka Doksáků z řádu brodivých pustila do zdolávání klasiky. A Tito si na tratích postavených na mapě Pod Růžákem nevedli vůbec špatně, takže byla i medailová umístění. Honzíci Dolejší a Kmínek ve svých kategoriích vybojovali zlato resp. bronz.

  Ze stejného místa vyrážela v neděli ještě početnější skupina našich závodníků na krátkou trať na mapě Nad Vřesovkou. Přes noc trochu přituhlo, ale ne zase tolik, aby bláto zmrzlo. Přesto jsme se vraceli z lesa notně prokřehlí. Delší tratě tentokrát trošku nahlédly i do pískovcových skal, dařilo se Tomovi Novákovi, který doběhl druhý.

Jarní skály a Jarní pohár, aneb OB sezona začala

  V sobotu 11.3.2023 proběhly první závody této sezony. Jako obvykle to byly Jarní skály, které tradičně pořádá SOK Turnov v okolí hradu Kost. Ač názvem jarní byly to veskrze závody zimní. Poslední záchvěv zimy v údolích vedl k tomu, ž v noci na sobotu napadlo něco sněhu a přidal se i mráz. Několik odvážných jedinců klubu se nenechalo odradit a do lesa vyrazili. Jarní skály jsou klasickou tratí a tomu odpovídaly i délky. Elitní kategorie H21A měla trať 9,8 km s převýšením téměř 500 m. Téměř všichni si po návratu závody pochvalovali, ne vždy se běží ”naostro” v zimním lese.

  O týden později se konal v lesích u Bělče nad Orlicí Jarní pohár. Již pátek se běžel NOB, toho se však nikdo z nás neúčastnil. V sobotu se na trať vydali 4 naši závodníci. Tratě byly opět klasikou, terén v okolí Hradce a ani mapy nejsou nijak náročné, byly to trochu dostihy, po cestě rovně-vpravo-rovněvlevo.... V rámci tréninku jsem já a Lenka Johnová vyzkoušeli trať nejdelší, tedy D21 A, měla 10 km, ale převýšení minimální. Tak jasně mladé soupeřky byly téměř o polovinu rychlejší než my, ale nám se tam moc líbilo, nakonec jsme obě skončili v “elitní desítce” (což nebylo v počtu 11 závodnic nijak těžké).
  Odpoledne jsme obě vyrazili na prohlídku centra Hradce, navštívili moc dobrou jídelnu s indickou kuchyní a poté i velmi příjemnou kavárnu. Druhý den byly v plánu štafety, tam to bylo s naší účastí poněkud horší, protože nemoc závodníků vedla k tomu, že byla jediná štafeta DOK a ještě nekompletní. Losem určil trenér, která z nás vyběhne první. Já byla ta druhá, ale v rámci oddílového souboje jsem neběžela druhý úsek, ale až ten třetí, aby délky tratí byly stejné. Vedlo to k DISKu, ale ten se dal stejně předpokládat.

Lipica open 2023

Ač kalendářně stále zima, soutěže již klepou na dveře a formu je třeba vyladit. Před začátkem nové sezóny si tak pár Doksáků vyjelo za přece jen o něco teplejším počasím k Jadranu, do Slovinska. Pět náročných závodů v pěti dnech náležitě prověřilo stav fyzické kondice, krom toho došlo i na nějaké to hipokulturní a speleokulturní zpestření. První den, v sobotu, byla aréna umístěna přímo v Lipici v areálu hřebčína, a to v sousedství golfového hřiště, na nás však čekalo hřiště orienťácké zcela odlišného charakteru. Následovalo hledání závrtu mezi závrty, balvanu v kamenném poli a zmapované zídky mezi nezmapovanými zídkami. Přiznám bez mučení, že jsem do lesa vyběhl velmi naivně a tak vzaly už po prvním dni za své ambice na slušné celkové umístění. Nedělní long poblíž vesnice Dutovlje nabídl o něco průběžnější terény, občas se dala na postupu využít dokonce nějaká ta cesta nebo cestička. I tak byl ale běh dost náročný a přeskakováním kamenů síly rychle ubývaly. Před odpolední návštěvou Škocjanských jeskyní nás proto asi nejvíce zajímalo, kolik schodů a výškových metrů prohlídková trasa zahrnuje. Nakonec ale nebylo tak zle a prohlídku jsme si moc užili. Člověka chtě nechtě napadne, proč u nás děláme z nějaké Macochy a Punkvy takovou atrakci. Následující middle se odehrál nedaleko, tedy i terén byl podobný, jen zídek bylo o něco více. Na odpolední program jsme se tentokrát rozdělili. Zatímco my Kmínci jsme se vrátili ke Škocjanským jamám, abychom je obešli po naučné stezce na povrchu, ostatní absolvovali cestu k moři, kde ti nejodvážnější dokonce smočili tělo. Až do úterý nám přálo počasí. Centrem posledních dvou závodů byla loučka u obce Povir nedaleko Sežany, kde jsme bydleli. V úterý trochu sprchlo, naštěstí shromko bylo přímo u parkoviště a tak se převážně sedělo v autech. Na závěrečný long už opět svítilo sluníčko, po doběhu honem domů. Vlastně počkat, ještě vyhlášení :). Vzhledem k tomu, že jsme převážně startovali mezi posledními, nemuseli jsme moc čekat. Výsledky jsou zde: https://www.orienteeringonline.net/Results.aspx?CompetitionID=12687

Členské příspěvky a podpora členů

Zde jsou pravidla pro členské příspěvky a podporu členů oddílu pro rok 2023:
Členské příspěvky 2023.pdf
Pravidla pro podporu mládeže.pdf
Pravidla pro podporu všech členů.pdf

Měřený trénink na Enklávě

Nedělní dopoledne nám zpestřili trenéři měřeným tréninkem v terénech loňských Sandstones, který byl zacílený zejména na mládež, ale proběhnutí bylo připraveno i pro dospělce. A myslím, že trenéři museli být potěšeni účastí, projevil se absťák zimní - tělocvičnový. Tonda Synek se nám za to odvděčil fyzicky opravdu náročnými tratěmi, kterými nás ve druhé polovině doprovodil i drobný deštík. Nejmladší kategorie HD10 běžela 1,9 km s šesti kontrolami, nejlépe si vedl Kuba Stránský, který trať zvládl za slušných 20:48. Také výsledky ostatních dětí okolo půl hodiny však zaslouží pochvalu a naplňují nás lehkým optimismem směrem k nadcházející sezóně. V kategorii HD12 zvítězil Honza Kmínek ml., který trať dlouhou 3 km s devíti kontrolami dal v čase lehce přes půl hodinky. Startovku v nejméně obsazené kategorii HD14 doplnilo i několik dospělých z řad těch, kteří jsme se zalekli náročnosti "elitní" kategorie ALL. V pořadí redukovaném o přestárlé tak tuto kategorii vyhrál Ondra Kmínek, když poměrně dlouhých 4,7 km se 17 kontrolami stlačil bezpečně s pětiminutovou rezervou pod hodinu. Na kategorii ALL určenou dospělým, tzn. na 6,8 km s 19 kontrolami, si pak troufli pouze dva odvážlivci, z nichž úspěšnější byla Lenka Dolejší s časem 70:54.

Všechny výsledky:

Drsný trénink Honzy Kmínka aneb Na Barboru na Barboru

V neděli 4.12.2022 pořádal Honza Kmínek měřený trénink u Dubé. Postavil dvě obtížnosti tratí a využil k tomu mapu Zahájí a Barbora. Tratě nebyly vůbec lehké, naopak obtížností (hlavně v lese) by se daly téměř přirovnat k závodům áčkového žebříčku. Delší trať měla 4,7 km a ta lehčí cca 3,2 km.
  První polovina vedla Zahájím, kde bylo velmi těžké se orientovat v porostech, které již vůbec neseděly. Také bylo těžké zvládnout hustníky s velmi hustou spletí ostružiní a rokle s bahnem, které byly příčinou, že nikdo z nás se nevrátil s čistým pozadím. V druhé polovině trati jsme přeběhli silnici a běhali na mapě Barbora. Zde byla pro některé z nás zase těžká orientace ve skalnatých roklích. Ale nakonec jsme to všichni zvládli a do cíle se vrátili jen špinaví, ale bez zásadního zranění.
  Jen škoda, že zájem členů oddílu zejména z řad dětí nebyl vůbec žádný. Snad to bude příště lepší.

Na viděnou na dalším tréninku !!

Zakončení sezony na soustředění v Kořenově

O prodlouženém víkendu od 17.11.2022 do 20.11.2022 se vydali téměř všichni členové oddílu na závěrečné soustředění do Kořenova, kde jsme měli k dispozici celou chalupu, kterou nám zajistil Tom. Chalupu jsme měli pouze pro sebe, včetně možnosti sauny, což bylo skvělé.   Soustředění začalo jako obvykle noční fází tréninku. Nočního tréninku se ujal Tom a postavil dvě tratě, kratší pro děti, a delší pro ty ostatní. Počasí tomuto tréninku moc nepřálo, pršelo, všude spousta vody, takže jsme se všichni vrátili úplně mokří. Opozdilci, kteří dorazili v pátek si tento trénink zaběhli později. Páteční dopoledne bylo věnováno middlu, 1. fázi. Jednalo se o trénink, který byl připraven v rámci WOC 2021, a běhal se nedaleko naší chalupy. Už od noci však začalo mrznout a lehce sněžit, což zejména zimomřivým radost nedělalo. Odpoledne byl připraven trénink s názvem Kontroly v utajení. Měli jsme mapu, kde centrální část kolečka kontroly byla vymazána a na nás bylo určit, jaký objekt je kontrolou. Dlouhá trať měla délku 7 km a byla na kopcích obou stran silnice v Kořenově, naštěstí jsme ji zvládli ještě za světla. Na páteční podvečer měl pak Tonda připaveny orienťácké kvízy a hádanky. Sobotní mrazivé a slunečné ráno bylo ve znamení druhé fáze middlu a zavedl nás na strmé svahy u Horního Polubného.   Po obědě jsme se všichni vydali uctít památku Vojty Romaniuka, bratrance Kuby Meduny, ke Štěpánce. Někteří z nás i na Štěpánku vyšli, jen nám musel stačit výhled ze skalní vyhlídky, protože nikoho z nás nenapadlo si vzít s sebou peníze na vstup. Jenže stejně mnoho času nebylo. Čekala nás odpolední fáze tréninku. Na kořenovských loukách a přilehlých lesích si Tom připravil sprintový scorelauf. Měli jsme 30 minut na to posbírat všechny kontroly. Spoustě z nás se to i povedlo, některým, jako já, chybělo jen pár vteřin, ale nedá se nic dělat, to je sport. Večer jsem vyplnili někteří saunou, někteří krátkou protahovací lekcí jógy. Vybaveni karimatkami jsme odsunuli stoly ve společenské místnosti a pod dohledem přísedících jsme se krásně protáhli. Jen na tu kytaru nebyla večer bohužel vůbec síla.   Posledním, nedělním, tréninkem byl Tondův HROB. Na něj se vydala již omezená část osazenstva, protože někteří z nás během soustředění onemocněli. Jen dva borci měli všechny kontroly v limitu (Vítek a Kuba Bílý), Honza Kmínek limit krátce přetáhl a chyběla mu jedna kontrola, ale i tak to byl úctyhodný výkon s uběhnutými cca 16-ti km. Vyčerpaní, ale spokojení, jsme se přes vyhlášenou Maškovu pekárnu vrátili zpět do Doks a blízkého okolí. Už nyní se těšíme na soustředění jarní.

Poslední letošní OŽ a prosluněné Krušné hory

Lepší počasí jsme si asi opravdu nemohli přát. Jasně, teplota nebyla z nejvyšších, ale co bychom taky chtěli uprostřed listopadu v 850 m.n.m. A tak zatímco o něco níže panovala celodenní šeď, Kmínkovi a Hradečtí klusali na start posledního letošního oblasťáku poměrně na lehko pod jasně modrou oblohou. Účast na závodech byla obecně skromná, pod což se podepsala jednak vzdálenost pro týmy z druhého konce JO, částečně asi odložený termín a dost možná i HROB, který se zde konal minulý víkend a odčerpal část startovního pole. Kuba Bílý nám na mapě Černé vody přichystal opravdu lahůdku. Po počátečním hledání vodotečí v hustnících následovala sušší část sloužící k přesunu pod železniční tratí skrz zelené plochy do bažinek u státní hranice, kde se daly nechat i dlouhé minuty. Závěrečná část se pak odehrála v modrobílých barvách, meliorační rýha byla doslova na každém kroku, v těch s vodou pak šlo i trochu omýt bahno z nohou, aby netížilo při výběhu kopečku do cíle. Suma sumárum - moc pěkná pomalejší trať náročným terénem. A jak jsme si vedli? Prostě jsme brali jen třetí nebo šestá místa :-).

Závěr O-Tour v domácích terénech

V režii ČSOS a OK Chrastava se o uplynulém víkendu odehrála závěrečná část O-Tour a příjemné bylo už to, že se nemuselo nikam cestovat. Centrem byla po oba dny louka pod Husí cestou za Dřevčicemi. Dalším příjemným aspektem bylo počasí, které by v případě nepřízně závody asi dost zkomplikovalo, a to od parkování až po běh samotný. Naštěstí se povedlo téměř dokonale. V sobotu se na mapě Stará Husí cesta běžela krátká trať a v mé H35B prověřila první půlka tratě kvalitu hlavně po stránce orientace a druhá po stránce fyzické kondice. Co jsem viděl, tak i ostatní kategorie to měly podobné. Samotný start ale předtím důkladně prověřil předzávodní přípravu, ne každému se totiž povedlo vzít si do lesa potřebné běžecké vybavení, vyzvednout startovní číslo, odebrat popisy korespondující s přihlášenou kategorii a vzít si na startu správnou mapu, případně si zkontrolovat obdrženou ;-).

V neděli byla na pořadu klasická trať a jednalo se o závěrečnou etapu celé O-Tour. Start nebyl vzdušnou čarou daleko od shromaždiště, nicméně obcházení závodního prostoru zapříčinilo, že cesta na start v některých kategoriích předčila svou délkou závod samotný. Šplhání do skal a canyoning v listí jsem si moc užil, občas jsem se zvědavě podíval i někam, kam jsem nutně nemusel. Ale těch pár chybiček (hrubek) jsem si už odpustil, a tak i ve mně převládá pozitivní dojem z krásného podzimního běhání úžasnou přírodou. A protože někteří z nás chyby nedělali, kromě individuálních ocenění jsme přidali i dost bodů do soutěže klubů a je z toho pěkné 18. místo! Díky všem a gratulace medailistům.

Ještědský žebříček v Turnově a Jablonci

O víkendu proběhly další z podzimní části závodů Ještědského žebříčku. Sobotní závody pořádal turnovský oddíl, zázemí bylo na krásném koupališti Maškova zahrada a běželo se na mapě Svatá Anna. Počasí příliš nepřálo, od rána intenzivně pršelo a bylo celkem chladno. Pro spoustu orienťáků (včetně mě) však téměř ideální počasí. Pro náročnost cesty na start měly kategorie HDR a linie trať v rámci koupaliště a přilehlých částí Turnova, kdy se běželo na sprintové mapě. Naší borci však všichni vyrazili na svou trať do lesa. Nejprve jsme všichni vystoupali až k rozhledně Hlavatice, kde byl start, a pak jsem vyrazili do roklí v okolí Valdštějna. Někteří z nás si dokonce Valdštejn v rámci svého závodu téměř prohlédli, ať cíleně, protože v okolí měli svou trať, či necíleně, protože tam zabloudili. Strmé svahy roklí a mokré klacky vedly k častým pádům, někdy bylo nejbezpečnější klouzat od kontroly po svém zadku dolů. Naštěstí jsem se všichni vrátili z lesa bez zranění, sice špinaví, ale spokojení a na shromku jsme se odměnili vynikající palačinkou.

Nedělní závody pořádal jablonecký Tatran, zázemí bylo v základní škole Rýnovice a mapa Maliník. Tentokrát se běžela klasika a Marda, jako stavitel trati, sliboval "velmi výživné" tratě. Kategorie H21L běžela téměř k Maliníku. Počasí bylo ještě ideálnější než v sobotu, bez deště, příjemně chladno, takže spolu s podzimním lesem to byla skvělá kombinace. Jak to má na správné klasice být, byla možnost na dlouhých postupech několika voleb, ale vždy to bylo do kopce. Elitní tratě měly délku 10 km u pánů a 6,5km u dam. Mohu posoudit pouze dámskou elitní kategorii a ta byla úžasná, middlové části s hledáním kontrol v kamenných polích byly střídány dlouhými postupy, a to se mi moc líbilo. Tentokrát bylo zastoupení našeho klubu velmi malé, v podstatě jsem běžela jen já, Honza a Hradečtí.

Oblasťáky ve Sloupu a v Liberci

Dvěma závody pokračovaly o víkendu žebříčky Ještědské oblasti. V sobotu připravil Stadion Nový Bor náročnou krátkou trať ve skalách ve Sloupu a na ni se v mírně deštivém počasí vydala téměř dvacítka borců a borek z OK Doksy. Do cíle jsme často dobíhali s blátem mezi zuby, dá se tedy tentokrát směle prohlásit, že jsme doslova žrali bahno. Část tratě po přeběhu silnice už byla nezáživnějším natažením, i tak se ale většinou závod líbil. Mě osobně trochu překvapila možnost prohlížení mapy už ve startovním koridoru, v důsledku čehož jsem překombinoval postup na první kontrolu a zaseknul tříminutovou sekeru. Další průběh už odpovídal mým předzávodním představám, a tak v cíli převládla spokojenost. Pochvalu si zaslouží zázemí, zejména sociály. A výsledky? Přes pěkné výsledky vetošů zde musím vypíchnout hlavně dvě medaile v žákovských kategoriích, a to bronz pro Ondru a hlavně zlato pro Amálku. Ať to dál takhle pěkně běhá.

V neděli pokračoval závodní víkend opět krátkou tratí, tentokrát v Liberci v režii Slavie s centrem na TUL. Počasí bylo přívětivější, než v sobotu, i tak ale potěšila indoorová varianta shromka. Vybaveni jsme ale byli i na mnohem nepříznivější povětrnostní podmínky, když Lenka přibalila pro jistotu sněžnou rolbu. Štěpovi udělala velkou radost, po výměně baterek už upravuje sjezdovky u nás doma. Prostorem závodu byl příměstský les s množstvím kamenů a variabilitou porostů, ne vždy snadno rozpoznatelných v terénu. Orientaci komplikovalo i množství cest a cestiček ve spojení s generalizací.

Týmové snažení u Trutnova

Sezóna vrcholných závodů byla zakončena tradičně MČR štafet a klubů. Po letech se tato akce navíc vrátila ve své „monsterformě“, tedy včetně veteraniády a MČR oblastních výběrů žactva. Louka u obce Výšinka nedaleko Trutnova se tak stala na dva dny útočištěm všech orienťáků, pomalovaných válečnými barvami, vydávajících nejrůznější zvuky, a také, samozřejmě, závodících. V sobotu proběhlo MČR štafet. Terén nebyl náročný, časté dohledávky v hustnících však vyžadovaly, aby závodník včas zpomalil. Nám se podařilo nominovat štafetu H21. Štafety jsou kontaktní sport, v hustnících u kontrol na prvním úseku ne nepodobný hokeji. To se stalo osudným Škodíkovi na prvním úseku, kdy ve zmatku neorazil kontrolu, a tedy naše vlajková loď byla diskvalifikována. Snažily se tak alespoň veteránské štafety. Propadák to nebyl, ale výsledky ve druhé desítce pořadí nikoho neoslní. I tak to pro nás veterány byla zábava. Kluci Kmínkovi navíc běželi štafetu za Ještědskou oblast, bohužel ani tato štafeta neměla všechny terčíky. Večer se nesl ve znamení předzávodních porad, povolebních debat, Krakonoše, Víčkovice a shánění barev na ksicht. Nedělní závod družstev mi přišel o trochu obtížnější, než štafety, a to bylo jedině dobře. Postavili jsme tři týmy. Družstvo HD21 (Škoda, Dolejší, Fürst, Riby, Koštejn, Pavlíková, Bílý) skončilo na velmi solidním 25. místě. Dvě družstva veteránská kopírovala výsledky ze soboty. Za zmínku stojí i účast Ondry a Honzy Kmínkových v družstvech Ještědské oblasti. Za rok se poběží pod taktovkou Pardubic na Katovně (např. MČR na middlu 2009). Už teď se těším.

Oblastní žebříček – Všeň

Další díl letošních oblastních žebříčků JO se odehrál v neděli 2.10. na mapě Kozlov na okraji Českého ráje. Do soupisky DOK trošku zasáhly choroby a bolístky, přesto nás na startu bylo dost na to, abychom významným způsobem promluvili do výsledkových listin. Posuďte sami:

Výprava na štafety jako nikdy

Listí se už začalo pomalu obarvovat, všechny individuální republikové medaile již byly rozdané a tak nám nezbylo než se těšit na podzim plný klubových radovánek neboli štafet.
  A že se nás tedy sešlo. Naše trénérky dokázaly naverbovat děti, veteráni postavili tři štafety a v dospělých se také sešla slušná parta lidí, až se tomu člověk diví. Suma sumárum se nás na štafety rozjelo 24, neboli 8 štafet! Ať mě historikové opraví, jestli jsme jich někdy měli více.
  Závody se konaly v podhůří Krkonoš a na programu byly hned 3 - sprint ve Dvoře Králové pod pořadatelským pultíkem Vrchlabí, štafety v Tetíně od štětce SK Studence a štafety ve Vítězné opět zorganizované Vrchlabím.

Sprint

Ač se někteří těšili na tygry, sprint se ve dvorské ZOO nekonal. Konal se však v uličkách starého centra a na nedalekém sídlišti. Terén nepatřil k těm nejtěžším, co na české orientační scéně můžete nalézt, ale neurazil. Snad jen jedinou kaňkou byla obrovská fronta na toiky v karanténě (to jsme však ještě netušili, co přijde později).
  Bohužel žádná medaile necinkla, ale za to bych vyzdvihnul 9. místo Amálky a Markétky.
Stránka závodu

Štafety nambr van

Po sprintu jsme dali rychlý oběd a přemístili jsme se do nedalekého Tetína, kde sekonaly první podzimní štafety. Les byl hodně čistý, ale nechybělo hodně terénních tvarů, které ztěžovali dohledávku.
  Pro nás dospělé to byl důležitý závod, neboť jsme z něj chtěli nominovat dvě mužské a jednu ženskou štafetu na mistroství. Do karet nám hrálo, že šlo o mistroství oblasti, proti zase těch 86 přihlášených štafet. Bohužel se nám to nepovedlo podle představ, a tak jsme věřili v nedělní zázrak. Co však nebylo v dospělích, to bylo v ostatních kategoriích! Štafeta H12 (Ondra, Honzik, Vitek), se umístila na krásném 3. míste v Ještědské oblasti a štafeta H135 (Jára, Tonda, Honza) dokonce na 2. místě. Gratulujeme!!
  Zazmínku stojí, že pořadatele nezklamali a k dlouhé toice na frontu, přidali taky nekonečnou frontu na vyčítání.
Stránka závodu

Štafety nambr tú

Další den nás čekaly štafety v lese u Vítězné, což je prostor, který sousedí s prostorem, kde se poběží MČR ve štafetách. Tentokrát byl les trochu zavřenější a také se tam více chybovalo.
  Cíl dospělých byl stejný jako včera, za každou cenu dostat štafety na mistrovství. Ale bohužel zázrak se nekonal, a tak nás na mistrovství bude reprezentovat pouze jedna mužská štafeta. Malé interrmezzo: Možná když tyto řádky čtete, tak si říkáte, že to je teda nic moc. Ale ono to bylo docela MOC! Mít v dospělých takové zastoupení, jaké jsme měli, je fakt skvělý. A to nejen počtem. Ale i kvalitou. Postavit takto dobré štafety beru jako velký úspěch a líbí se mi, jak se rozrůstáme. I když je konkurence opravdu veliká, výkony všech stály opravdu za to. Díky! Konec intermezza. Celkově se nám povedlo nemít žádnou štafetu disk a navíc získat ještě hezké umístění v H12 (13. místo) a D135 (7. místo).
  Na závěr bych chtěl říct, že zde už tak velký fronty na toiky nebyly, páč, když jste uviděli, že pořadatel vyhradil pouze 8 toiek, radši jste si sedli se lese.
Stránka závodu

Sportu zdar a orienťáku hlavně!
Koště

Ne úplně klasické MČR na klasice

MČR na klasické trati se pro jednou konalo v nám blízkém Boru, což určitě všichni ocenili. Co na druhou stranu nikdo neocenil bylo počasí - víceméně celý víkend pršelo. Do boje za tituly mistra republiky se z našeho klubu vypravilo šest běžců a do doprovodného závodu se přihlásilo dalších pět.
  Terén a tratě byly pro klasiku trochu netypické: Nepřišlo mi, že by bylo na trati hodně voleb postupů a kontroly byly často umístěné ve skalních městech, nebo vrstevnicových kudrlinkách. To mě v sobotu v kombinaci s mapou 1 : 15 000 a deštěm stálo nemálo času v dohledávkách. Ale se svým během v sobotu jsem byl spokojen, skončil jsem ve finále C, což bylo zlepšení oproti MČR na krátké.
  Na neděli pořadatelé ještě přidali na skalních městech, naštěstí také na mapu přidali výřezy v měřítku 1 : 10 000, takže se závod dal celkem umapovat. A až na dlouhý povinný postup rozbahněnou cestou byl závod v opravdu pěkném terénu.
  Celkově však byly závody až na počasí vydařené, i když žádného mistra ČR nemáme. Tak příští rok...

Hostýnské vrchy

O víkendu 10.-11.9.2022 se konaly závody Žebříčku A, a protože jde o body vydala jsem se Honzou do krásných lesů Hostýnských vrchů. Závody se konaly ve vesnici Rusava hodně daleko od Doks, proto jsme vyrazili již v pátek, aby byla jistota, že nic, při současném provozu na silnicích, neprošvihneme. Výprava OK Doksy byla velmi skromná, v podstatě jsme jeli jen my dva, ostatní dali přednost, zcela pochopitelně, bližšímu žebříčku B.
  Jak jsem psala lesy Hostýnských vrchu jsou krásné, bukové, a bukové jsou i hojné nálety a také hustníky. A to bylo to, co nám dělalo trochu problém. V sobotu se běžela klasika, kde byla, jak to má u správné klasiky být, možnost volby postupů. Já volila jako vždy bezpečnější a pro mě rychlejší obíhání a vyplatilo se. Honza tak úspěšný nebyl, několik směrových chyb v odběhu od kontroly a některé dohledávky ho odsoudily téměř na konec výsledkové listiny. Po závodech vyrazila mládež (spřátelení dorostenci z TJN a VLI) do hotelového bazénu zregenerovat a mentálně se připravit na krátkou trať. O té mluvili pořadatelé celý sobotní den a slibovali moc pěkný a těžký terén, kamenná pole a četné hustníky. A měli pravdu, jak jme se záhy přesvědčili. Já startovala mezi prvními, cestičky ještě vyběhané nebyly, ale to mi nevadilo. První polovinu se mi běželo moc dobře, kamenná pole jsem zvládala, po úterním tréninku s TJN na jizerskohorských stráních mě nic v tomto terénu nepřekvapilo. Jenže pak přišla hustníková pasáž a tam mě pěkně vytrestala kontrola č.9 - malá bažinka uprostřed hustníku, kam jsem běžela z bažinky uprostřed hustníku. Počáteční směr na mě dobrý, ale ta dohledávka mě stála 5 minut a tím i velkou bednu. Podobný problém měl Honza, ten ztratil ve stejná pasáži 3,5 minuty, a to je hodně, když se přidala ještě předchozí malá chyba, nebyl výsledek vůbec uspokojující.
  Tak nezbývá než doufat, že Mistrovství republiky na klasické trati příští týden nám přinese lepší výsledky.

Žebříček B zakončily dva závody u Kralovic

Na 10. a 11. září připadly poslední dva (tj. 5. a 6.) závody letošního žebříčku B, které připravila Kometa Kralovice v prostoru Odlezelského jezera s centrem v Přehořově u Žihle. Prostor závodu tvořil svah k Mladotickému potoku a jezeru s převýšením více než 150 m a se dvěma bočními údolími a jednalo se o orienťácky nedotčenou lokalitu. Na start se tentokrát postavilo 8 DOK závodníků a vedli si střídavě. Na sobotní krátké trati uspěl zejména Jára Hradecký na třetím místě v H55B, na slušné 20. místo v H21B zaběhl Kuba Bílý.

Na nedělní klasiku jsme se zřejmě dobře posilnili a vyspali, protože se dostavilo většinou vylepšení sobotních pozic. Nejvíce si polepšila Péťa Hradecká na 9. místo v D40B, Kuba Bílý dokončil na 14. místě v H21B a dobře běžel opět Jára Hradecký – 6. místo v H55B. Závodilo se prakticky ve stejném prostoru, i počasí bylo podobné sobotě – na běh příjemné.

Podzimní sezonu odstartovaly oblasťáky v Polsku

Na první letošní podzimní závody (byť kalendářně je stále léto) se o tomto víkendu cestovalo do Polska. V rámci Česko-Polských dnů orientačního běhu 2022 se konaly tři závody počítané do oblastních žebříčků, v sobotu KT a sprint v lázeňském městě Swieradów-Zdrój, v neděli KL už na českém území, v Novém Městě pod Smrkem. My Kmínci jsme po zásahu cenzora do o-kalendáře figurovali ve startovce jen v sobotu, takže report z neděle musí případně doplnit někdo jiný. Čas odjezdu jsme oddálili, abychom tam nebyli zbytečně brzo. Zbytečně brzo znamená více než pět minut před startem, každá minuta se totiž dá doma využít smysluplněji, než na shromaždišti. Vyšlo to dokonale, nečekali jsme ani vteřinu a Honzík nemusel ani trávit čas zdlouhavým postáváním v koridorech a mohl rovnou do lesa.
  Trať se určitě nezařadí mezi mé oblíbené, les nedával příliš prostoru pro běh, jednalo se spíše o přelézání a přeskakování. V první části závodu šplhání do kopce, v druhé pak prudký seběh více méně po pěšině do prostoru cíle. Middle se povedl Pétě Synkové, která svou D21K opanovala, a na bednu si v poměrně velké konkurenci doběhl Ondra v H12 - výborné 3. místo.

Následovalo delší čekání na odpolední sprint. Cesta na start dávala tušit značné stoupání během závodu, osobně jsem to ale při běhu příliš nevnímal. Prostor sprintu byl pestrý, vystřídali jsme několik typů zástavby, z mého pohledu to byl hodně zajímavý a zábavný závod, ve kterém jsem se bohužel nevyhnul chybám. Co bylo ale závažnější, chybám se nevyhnuli ani pořadatelé.
  Už na trati se šlo všimnout některých nedokonalostí ve stavbě tratí a pořadatelském zajištění, což dávalo pochyby o regulérnosti závodu. To se plně ukázalo po konci, kdy na základě podaného protestu a přiznání některých závodníků byly výsledky H21L podrobeny přezkumu z pohledu reálně dosažitelných časů a následovala řada diskvalifikací. A jedním z disknutých byl bohužel i Kuba Bílý. Přestože u dalších kategorií žádný protest podán nebyl, pochyby o regulérnosti panovaly i jinde. Škoda pro jinak moc pěkný závod. Absence fáborků na H/D10L přispěla k chybnému ražení u Šárky a Ládíka Maršíkových a tedy k jejich DSQ. Snad je to i tak bavilo a neodradí je to od dalších závodů. Dařilo se opět Pétě Synkové, která razila cíl druhá v D21K, v D21L pěkně zaběhla Markéta Pavlíková - 13. místo, v H12 Ondru s Honzíkem dělilo od sebe pár sekund na 5. a 6. místě.

Druhý den nás čekala klasická trať, tentokrát na české straně hranice. Les byl oproti sobotě o dost běhatelnější a mapově celkem jednoduchý. Bohužel pořadatelé neměli zmapovaný celý les, ale jen malou část a tak delší kategorie dostali výměnu mapy. Takže místo klasiky jsem měl pocit, že běžím 2 middly za sebou. Pocitům ze závodu nepomáhalo ani bolavé koleno, kvůli kterému jsem ke konci musel zpomalit a ztratil jsem cenné minuty. Díky tomu a několika chybám jsem v H21L skončil 18. Ostatním se ale dařilo více: 4. místo pro Jardu Hradeckého a 6. pro Petra Bílého v H50 a 9. pro Matouše Fürsta v H21L.

Archiv aktualit

Jaro a léto 2022